Jsou zdrojem energie pro normální činnost orgánů, např. činnost svalstva a funkci mozku.Vyskytují se jako cukry jednoduché, tedy
monosacharidy (1molekulové) - glukosa (hroznový cukr), fruktosa (ovocný), a disacharidy (dvojmolekulové) - sacharosa (řepný cukr) , laktosa (mléčný), a cukry složité polysacharidy - cukry s mnoha molekulami - škrob (rostlinný) a glykogen (živočišný škrob).
Glukoza (krevní cukr) je zdrojem energie, potřebné k buněčným procesům a organismus si ji dovede vytvořit např. i z aminokyselin nebo z tuků. Po požití nadměrného množství jednoduchých cukrů potravou (fruktosy, sacharosy a laktosy) dojde k rychlému vzestupu krevního cukru (glykemie), což zvýší vyplavování hormonu inzulínu ve slinivce. Inzulín zajišťuje přenos glukozy do buněk . Pokud je glukozy více, než buňky spotřebují, inzulín způsobí přeměnu glukosy na zásobní tuk. Čím rychleji stoupne po jídle glykemie, tím víc se vyplavuje inzulínu a tím se pak vytvoří víc tuku. Proto se při redukčním režimu doporučuje omezit jednoduché cukry (mono- a disacharidy) a zařadit do jídelníčku více polysacharidů.
Po požití polysacharidů - tj. škrobu (např. v bramborách, rýži a mouce) a glykogenu (např. maso a játra) je nutno nejdřív dlouhé molekuly rozštěpit na jednotlivé molekuly glukosy. To trvá delší dobu, glykemie stoupá pomaleji, inzulín se vyplavuje také pomaleji a vzniká méně zásobního tuku.
Glykogen je pro živočichy zásobní polysacharid, ale při hladovění se tato zásoba rychle vyčerpá.
